Historie hotelu Luník

Historie hotelu Luník svědčí o úctě současných majitelek k práci předků a zároveň je svědectvím doby o historických událostech, které výrazně ovlivnily osud hotelu a jeho vlastníků.

Původně třípatrová budova v Londýnské ulici číslo 50 byla postavena v roce 1875 a sloužila jako činžovní dům. V roce 1924 jej koupila Marie Skřivanová, praprababička současných majitelek. Tato podnikavá a velmi pracovitá žena nechala přistavět čtvrté a páté patro a rozhodla se dům přeměnit na Hotel – penzion Skřivan. Položila tak základy podnikání, kterému se rodina věnuje dodnes.

Pokračovatelem Marie Skřivanové byl její syn Adolf Skřivan, který se stal majitelem hotelu před
2. světovou válkou. Hotel provozoval a s rodinou v něm bydlel. Po válce, v roce 1945, kdy se do hotelu nastěhovali ruští vojáci a objekt utrpěl značné škody, si Adolf Skřivan vzal hypotéku, aby mohl hotel opět opravit a uvést do původní podoby. Poté, co byl hotel v roce 1948 komunistickou vládou znárodněn, zůstat zde nikoliv jako majitel, ale jako nájemník, a to až do roku 1962, kdy byl se svou rodinou násilně vystěhován. Novým vlastníkem se stal státní podnik Hotely a restaurace Praha 2, pod jehož správou došlo v roce 1967 ke změně názvu hotelu na Luník. Dva roky po sametové revoluci,
v roce 1991, Adolf Skřivan hotel restituoval a daroval jej své dceři Miladě Plzákové, pod jejímž vedením byl celý objekt v letech 1991 a 1992 kompletně zrekonstruován. Milada Plzáková jej vedla
a provozovala až do roku 2003. Poté, co odešla do důchodu, se ujaly řízení hotelu její dcery. Po smrti paní Milady Plzákové je hotel v rukou její dcery Pavly Moravcové, která pokračuje v tradici.

Dle přání původního majitele se i nadále hotel jmenuje Luník, neboť název Skřivan by se špatně vyslovovalo zahraničním návštěvníkům hotelu. Skřivana, zpěvného ptáčka, však i nadále naleznete v logu hotelu.